Světlo vytváří atmosféru prostoru

Kavárna představuje specifický prostor, ve kterém se spojují minimálně dva aspekty – společenský a gastronomický. Setkání nad kávou představuje pro mnoho lidí toužebně očekávaný balzám po náročném dni. Proto je důležité nejen nabídnout výborně připravenou kávu, ale také prostor, který v hostech navodí pocit útulnosti a pohodlí. Návštěvníkům tak poskytnete další důvod, proč se do vašeho podniku vracet.
O designu kaváren jsme si povídali s Barborou Škorpilovou, která samostatně působí v oblasti interiérové tvorby a designu.

Vytváříte interiéry kaváren. Navštěvujete je sama?
Pamatuji si, že když jsem začínala, prvního půl roku jsem neměla ani na kafe. Nyní svádím boj s časem. Proto když jdu do kavárny, tak do těch tzv. svých, které jsme designovali. Nejčastěji k Davidu Mizrahimu, který kromě toho, že je skvělý společník, umí udělat tu nejlepší kávu v Praze.

Kavárny představují poměrně specifický prostor pro design. Jaký byl váš první projekt a jak jste se k designu kaváren dostala?
Naší první realizovanou restaurací byla v roce 2000 Zahrada v Opeře, zakázku jsem brala jako výzvu. Nikdy před tím jsem nic podobného nedělala a nikdo nevěřil, že to zvládnu. I já jsem měla určité pochybnosti – v bývalém parlamentu mezi dvěma dálnicemi to přece nemůže být úspěšné místo, říkala jsem si. Ale přesto jsme se do toho s investorem Danielem Jablonským pustili a povedlo se to. Tím byl odstartován určitý boom mých restaurací a kaváren.

Proces čerpání inspirace většinou mívá více dimenzí. Můžete říci, zda jednou z nich jsou pro vás pověstné pražské kavárny typu Argo, Imperial, Slavia nebo Café Louvre?
Myslím, že ne. Za nejprovokativnější považuji z uvedených kavárnu Imperial pro svoji pohádkovost a množství keramiky. Bohužel slavné období Slavie a Louvru jsem nemohla zažít. Když tehdejší architekti kavárny stavěli, určitě se je snažili udělat co možná nejsoučasnější, stejně tak jako my.

Mnohé se v těchto podnicích změnilo, ale svůj styl si stále uchovávají. Jak vlastně hodnotíte onu kavárenskou kulturu 20. – 30. let minulého století z hlediska architektonického nebo designérského?
Doba po první světové válce byla specifická. Kulturu u nás tehdy vytvářeli velice mladí lidé. Obdivovala se modernost, jazz, funkcionalismus, auta, letadla, krátké sukně, žiletky… Tehdy byly kavárny mnohem více než dnes. Místem, kde vznikaly nové myšlenky, tříbily se názory. U nás to byla Slavia, Mánes, ve světě například Loosova kavárna ve Vídni. Dnes se design v kavárnách mění rychleji a klade se na něj daleko větší důraz. Lidé chtějí být překvapováni. Nechodí se pouze na kávu, ale i na design. Podle průzkumů si v současné době lidé v Čechách vybírají kavárnu asi z 80 % podle designu a teprve potom hodnotí kávu, obsluhu…

Jaký materiál byste nikdy nepoužila pro interiér kavárny?
Takový asi neexistuje. Při navrhování jde vždy o kombinace materiálů, které ve vyvážení tzv. teplých a studených vytvářejí příjemnou atmosféru prostoru. Každý materiál je krásný, když dokážete pochopit jeho vlastnosti a využít je. Moje velká záliba je zkoušet „nové“ materiály, nestandardně je kombinovat, dávat je do zvláštních vztahů a tvarů. Je potřeba vybrat si materiály, které umějí stárnout do krásy. Takové, na kterých není vidět špína, nebo je kombinovat tak, aby nevyžadovaly zvýšenou náročnost na úklid. Pak už záleží jen na jejich tvarování. Atmosféru prostoru ale vytváří minimálně z 50 % světlo.

Neměl jsem možnost navštívit všechny vámi realizované kavárny, ale nabyl jsem dojmu, že právě světlo, tedy lampičky a svítidla obecně, jsou velmi charakteristické pro vaši tvorbu. Mýlím se?
Světlo má velkou schopnost modelovat prostor a vytvořit atmosféru. Dalším prvkem jsou dobře řešené dispozice, provoz a netradiční materiály.

Spolupracovala jste s Davidem Mizrahim na dvou nově otevřených kavárnách v Paláci Flora – Emporio a Nubo. Čím se liší kavárna v nákupním centru od klasické kavárny v historickém centru?
V nákupním centru můžete navrhnout prakticky cokoliv, ale stejně jako v historickém centru to musí mít ducha a atmosféru, jinak tam lidé nebudou chodit. Nákupní centra jsou vlastně takovou současnou napodobeninou centra města – máte tam různé obchody, restaurace, kavárny a zábavu – někdy i kanceláře. Je vžité, že se tam prioritně nechodí za romantikou, ale když ji tam lidé najdou, je vítána.

Pokud si budu chtít otevřít kavárnu, s jakou částkou musím počítat v rozpočtu na design interiéru, odmyslíme-li zásadnější stavební úpravy?
Za úplné minimum považuji 3,8 milionu korun na kavárnu asi 80–100 míst, ale to pak nechtějte designový boom.

Při vymýšlení designu podniku v obchodním středisku uvažujete o struktuře jeho nakupujících, resp. do jaké míry se do vašeho projektu promítá představa zadavatele a vaše představa o kavárně. Jak byste popsala člověka, o kterém si myslíte, že navštíví vámi projektované kavárny?
Snažím se investora vyslechnout a pochopit, co on od interiéru potřebuje. A i když to někdy vypadá, že to celé jakoby „přetočíme“, vždy se snažíme jeho problém vyřešit. Zatím jsme neměli nespokojeného klienta. Lidé se v zásadě nechávají rádi překvapovat. Do „našich“ kaváren chodí tací, pro které je důležitá atmosféra stejně jako dobrý servis a kvalitní jídlo a pití.

Co všechno potřebujete vědět před tím, než se pustíte do realizace kavárny?
Kromě investora, který chce být úsporný, potřebuji znát jeho záměr. Dále pak rozpočet, velikost a umístění kavárny.

Ustupujete investorovi? V čem byste nikdy neustoupila?
Kladu velký důraz na detail a lpím na něm hodně. Jenom pod výjimečným tlakem času jsem schopna slevit. Abych udržela celek, musím čas od času od nějakého detailu ustoupit. Kdyby to bylo opačně, poznamenalo by to negativně celek a to bych považovala za mnohem horší.

Můžete popsat proces tvorby architektonického konceptu a designu interiéru?
Nejdůležitější při tvorbě architektonického konceptu a designu interiéru je samotné místo, kde se kavárna nachází, a daný prostor. Pak se musí vzít ohled na záměr investora. Po návštěvě místa a konzultaci s investorem si sednu nad půdorysem a zamyslím se nad dispozicí, aby vše dobře fungovalo. Ostatní je ta tzv. inspirace. Materiály, barvy, svícení…

Jaké trendy se projevují v designu současných kaváren v České republice?
Nevím. Nemám moc čas je sledovat. Oslovuje mě více a více mimopražských investorů, což je pro mne dobrý signál.

Jak silně vás při tvorbě konceptu kavárny ovlivňuje okolí chystaného podniku?
Okolí hraje důležitou roli. Bylo by nesmyslné tvořit například luxusní kavárnu v prostředí, kam chodí lidé, kteří tuto záležitost neocení. Kavárna na dálnici bude mít jiný koncept než kavárna na nábřeží Vltavy s výhledem na Pražský hrad. Kavárna musí do svého prostředí zapadat a nevypadat, že byla postavena někde jinde a pak přivezena. Toto ale neznamená, že kavárna musí napodobovat určitou historickou éru či být omezena na určité materiály.



Barbora Škorpilová
1972

1987-1991    Střední uměleckoprůmyslová škola v Praze, obor konstrukce a tvorba nábytku
1991-1997    Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze – Ateliér architektury a designu, profesor Bořek Šípek
1997-1998    asistentka akademického architekta Jiřího Pelcla v Ateliéru architektury a designu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze
1996 a dále    pracuje samostatně v oblasti interiérové tvorby a designu, trvale spolupracuje s Janem Nedvědem
1999         založila společně s Janem Nedvědem studio Mimolimit


Realizované projekty
2000        Zahrada v Opeře, Praha
2001        Kampa Park Restaurant & Bar, Praha
        Café Emporio, Praha-Smíchov
2002        Square Restaurant & Bar, Praha
        Café Bubble Club, Praha-Smíchov
        Hergetova cihelna Restaurant & Bar, Praha
        Café Fragille, Praha-Smíchov
2003        Café Emporio, Praha-Vinohrady
        Café Lamalo, Praha-Vinohrady


David Mizrahi, majitel kaváren Emporio a Nubo, hovoří o důležitosti kvalitního designu kavárny:

„Kvalitní káva, perfektní servis a profesionální přístup k zákazníkovi jsou základem pro dobrou kavárnu. Zároveň se však snažím, aby moje kavárny lákaly svým vzhledem, designem. A hosté to oceňují. Vracejí se k nám nejenom kvůli kvalitní kávě a vysokému standardu nabízených služeb, ale také kvůli příjemnému prostředí a atmosféře, kterou kavárny vytvářejí.“

Stanislav D. Břeň, redaktor
autorský text pro HOREKA (2003)