Stálá nespokojenost

Stálá nespokojenost
Máme majitele. Na tom není nic zvláštního, každá firma má svého vlastníka. Ovšem náš majitel je zvláštní. Za všech okolností bývá nespokojený s tím, co jeho zaměstnanci, tedy i lidé, kteří připravují časopis HOREKA, dělají. Často hovoříme na téma, kolik stránek by měl mít článek, aby byl takříkajíc k učtení, jaké má být rozvržení textu a fotografií na stránce, jaká by měla být proporce použitých grafických a textových podkladů. Taky spolu diskutujeme o vás, čtenářích, jací jste, proč nás čtete a jak to udělat, abyste nás četli více. Při těchto diskusích spolu nesouhlasíme v mnoha věcech.


Zásadní rozpor vychází z toho, že čas od času nabudu coby šéfredaktor mylného dojmu, že jsme vytvořili opravdu dobré číslo. Nestává se to často, obvykle tento dojem trvá několik minut po obdržení nového výtisku před tím, než najdu první mouchy, než si uvědomím, že jsme mohli spoustu věcí udělat docela jinak. Náš majitel je ovšem nespokojený vždy, „nemá v sobě“ ani těch několik minut počáteční spokojenosti. V nadsázce mohu říci, že v jeho případě jde o stálý stav mysli. Jak se prohlubuje naše vzájemná spolupráce i debaty, začínám poznávat, že ustavičná nespokojenost je vlastně užitečná, je to něco, co by mělo provázet nejen podnikání jako takové a nejen v oblasti gastronomie a ubytování, ale rovněž naši životní cestu. Být spokojen sám se sebou znamená ustrnout, ukolébat se vlastním úspěchem či „úspěchem“. Stereotypní přístup k podnikání, životu, věcem i lidem, který se projevuje mj. právě tím pocitem uspokojení vás dříve či později zbaví radosti.

Radosti z toho, že dáváte něco nového a neotřelého nejen svým zákazníkům, kamarádům, blízkým, ale především sami sobě.

Stanislav D. Břeň
redaktor gastronomie, hotelnictví, cestovní ruch
publikováno v HOREKA březen 2005